Kulatí mistři

          Umění kruhu ve výtvarném umění.

Uměním kruhu, se zabývali nejrůznější výtvarní umělci napříč staletími. Kruh, využívali jako symbol nebo jako obrazovou formu. Mnohdy se však jeho funkce prolínají. 

Kruh, jakožto geometrický symbol, který je vyjádřen geometrickým obrazcem, vyobrazuje kosmogonické, kosmologické, filozofické, magické, mystické, etické, teologické, společenské aj. představy. k Ty jsou odvozeny z matematických zákonitostí struktur skutečnosti, jejich jevů a procesů a podmíněné antropologicky, historicky, zeměpisně a jinak. Kruh spolu s dalšími geometrickými symboly zobecněl a stal se součástí uměleckého vyjadřování.

Kruhový motiv se stal obsahovou a formální součástí uměleckých děl, a to zejména novodobých výtvarných děl. Tvůrci na svých dílech zakládají estetický kánon: proporční modul, kompozici, filozofické, psychologické a jiné významové vrstvy.

Kruh ve výtvarném umění může zobrazovat obecně platné definice kruhu: „symbol univerza, uzavřenosti, věčnosti bez začátku a konce, návratnost kosmického dění, klidu bez napětí a bez dynamiky…“  Kruhy a kružnice se ovšem ve výtvarném umění objevují ještě v dalších významech, které často samotnými umělci nejsou exaktně vysvětleny. Může se jednat o kompoziční schéma, zjednodušení, komparaci, či určení znaku, což se také může svým způsobem vztahovat ke konkrétnímu zobrazení kruhu jako symbolu. 

Václav Boštík

Eva Hesse

Zdeněk Sýkora

„Kulatejší než Giottovo kolo.“

Kulatí mistři: Bylo by obtížným úkolem, možná snad nemožným, vyjmenovat všechny výtvarné umělce, jejichž tvorba se opírá o kruh. Nicméně je možné na konkrétních umělcích, ukázat odlišné principy. 

Byl to sám velký Giotto di Bondone, který údajně nakreslil na kámen červenou barvou dokonalý kruh od ruky, aby tak dokázal svou zručnost římskému papeži Bonifáci VIII. O více jak dvě staletí déle umisťuje velký Leonardo da Vinci Vitruviánského muže do kružnice a Michelangelo Buenarotti maluje do tonda, obrazu kruhového formátu, Madonnu Doni. 

V 19. století hledá malíř Paul Cézanne nějaké univerzum, které by dokázalo dokonale vystihnout podstatu zobrazovaných věcí, zejména přírody. Odmítá už povrchně zobrazovat viditelné věci, ale chce jejím zobrazováním nacházet jejich vnitřní svět, jejich podstatu. S pomocí stereometrických tvarů, které mají podtrhnout trojrozměrnost zobrazovaného, nachází řád, který má kořeny v matematice a geometrii. Tento řád dokáže vládnout kýženou harmonii, po které Cézanne a jiní moderní malíři touží.

Jsou to například kubisté, kteří usilují o uchopení reality komplexně. Vstupují myšlenkami do vnitřní konstrukce reality. Hledají úsilí, které utváří onu skutečnost, a díky které souvisí s podstatou, univerzem. Obrazy jsou čím dál tím více subjektivnější, čímž dostávají nový, znakově symbolický význam. Kubisté vytvářejí konkrétní, nově stvořenou skutečnost. Ony nové formy zrcadlící nový svět, založený na geometrii.

Kruhem a barvou jsou ve století dvacátém fascinováni také manželé Delaunayovi. Experimenty s barvou nazývané „simultismem“ vycházeli ze studie simultánních kontrastů barev francouzského chemika Michaela Eugéna Chevreila. Důmyslné mísení primárních, sekundárních, terciálních, komplementárních či aditivních barev, vyvolávají v podání manželů Delaunayových vibrace, dojmy pohybu i zvuku. Tímto způsobem nechali vzniknout výtvarnému stylu zvaný orfimus. Plátna vynikají vířivými barevnými rytmy světla a zvuků, vložených do spirál a kruhů. 

Zatímco Victor Vasarely, původem maďarský malíř, na svých plátnech zachycoval zejména optické klamy. Je průkopníkem tzv. op-artu, tedy zrakového umění. Pracoval pouze s geometrickými formami, které modifikoval pomocí světla a barvy anebo si pohrával s perspektivou. A to za účelem dosažení zrakového klamu – iluze pohybu. 

Pro dílo abstraktní malíře Kennetha Nolanda jsou typické obrazy soustředěných kruhů či elips, malované základními barvami. Na jeho obrazech jsou vyloučeny všechny asociace s figurativními prvky. Jeho dílo značně poznamenal Mark Rothko a Barmnett Newman

Kruhem se v umění dvacátého a jednadvacátého století zabývalo mnoho dalších malířů a malířek: Rodchenko, Poul Gernés, Auguste Herbin, Eva Hesse, So Lewitt, Frank Stella, Richard Serra, Vassily Kandinskij, Sylvia Mangold či Juan Miró.  

Specifickým jevem je  umění kruhu a výtvarného umění ve vztahu k umění druhé poloviny 20. století v Československu. V tomto období hledala řada tvůrců – výtvarných umělců inspiraci a snad i útěchu v geometrický tvarech:

Zděnek Sýkora, který se snažil ve svých plátnech docílit rytmu, kontrastu nebo souladu, a to zejména s kruhovými prvky, založených na opakování a variabilitě.  Václav Boštík, hledal v nejjednodušších tvarech hodnotu nemateriální povahy. Tyto geometrické tvary jsou pak nositeli hlubokých obsahů. 

Jan Kubíček často slýchával, že to co dělá, je geometrie, ale nebyla to geometrie, jen používal prvky, které vyházejí z geometrie, abych udělal něco jiného, a to Umění. 

Hugo Demartini, pracoval ve svých dílech s náhodou. Rád objevoval zakleté tvary utajené ve stínech vlastní imaginace a propůjčoval jim řád. 

Karel Malich ve svých objektech a kresbách zobrazuje kontakt s nadpozemským světem. 

A nakonec práce manželů Milana Grygara a Květy Pacovské, kteří tvoří odděleně, je podle mého názoru, velkým, doposud nedostatečně doceněným dílem. Milan Grygar od 60. let experimentuje s malbou a hudbou. Je autorem kruhových otisků nejrůznějších nástrojů, kdy například  pomocí barvy sleduje pohyb dětské hry „káča“. Dílo jeho manželky Květy Pacovské je plné kontrastů a sytých barev. Dlouhodobě se zajímá o geometrii, zobrazuje tak architekturu a věci kolem sebe, je autorkou děl na pomezí sochařství a malířství. Zároveň se věnuje ilustraci krásných knih pro děti, které vycházejí od 80. let 20. století zejména v zahraničí. Kruh v jejím díle má významné zastoupení a jsou to pravděpodobně její díla, která mě přivedla k oblibě kruhu…

Kruh není jen mystický symbol, je to fascinující a inspirující tvar, který je třeba rozvíjet také v disciplíně designu. 

    Leave Your Comment Here